NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hororový cirkus Konstanza a Schwadorfa nemôže sklamať z jedného dôvodu. THE VISION BLEAK je kapela s jasne vyprofilovanou víziou, pri ktorej je zrejmé, čo môžeme očakávať. Tretí album ide v línii danej minulými počinnmi, po ktorej je možné sa vydať alebo ju odmietnuť s tým, že takáto hudba vám nemá čo ponúknuť. Osobne mi tvorba nemeckého dua plne vyhovuje a baví ma, pričom som nič iné neočakával ani od nového albumu.
Od prvej noty intra až po záverečný výdych sa bude jednať o nabúšený, striktne metalový materiál so silnou porciou hororovej atmosféry. Osobité piliere tvorby zostali zachované, no pozornému uchu neujdú drobné posuny tým správnym smerom. Kombináciu precízneho a extrémne hutného zvuku, jednoduchých, maximálne efektných riffov spolu s hlboko položeným melodickým vokálom, podloženým klávesmi s hororovou atmosférou (stále) považujem za originálny koncept.
Ten je v plnej miere naplnený aj na „The Wolves Go Hunt Their Prey“, no nie bezo zmien. THE VISION BLEAK vsádzajú viac na gitary a okrem povinných gitarových kíl aj na prepracovanejšie riffy. Tie sa stihnú v každej skladbe viackrát zopakovať a tvoria tak jednoducho pochopiteľné skelety, ktoré s chytľavou rytmikou výborne spolupracujú. Okrem toho sú na novinke ďaleko viac rozpracované sóla, ktoré na debute temer absentovali. Celý materiál pôsobí v konečnom dôsledku temnejšie a hrá menej na prvoplánový efekt, čo je len dobre. Prekvapilo taktiež hojnejšie využitie blackového vokálu (a blastbeatu v „Deamon Of The Mire“), s ktorým koketoval Schwadorf ešte v časoch hlbokej minulosti EMPYRIUM. Sympatické je aj rozpracovanie orientálnej tématiky v koncepčnej trojke „The Black Pharaoh“, tento feeling sa tiahne celou nahrávkou. Citáciu minulej tvorby nie je cítiť, napriek tomu je možné v každom záseku nájsť niečo chytľavé a osobité. Trocha zamrzí, že sa Konstanz uchýlil k monotónnejšiemu vokálnemu prednesu, ktorý ale dáva materiálu depresívnejší nádych. Aranže a zvuk sú na absolútnej úrovni, gitary sú maximálne husté a nestrácajú sa ani vo viacerých vrstvách, klávesy a akustiky vkusne dopĺňajú melódie, basgitara hobľuje a mŕtvoly sa sypú z hrobiek jedna radosť.
Z nahrávky je cítiť nadhľad, s ktorým je zahraná, a to je jedna z vecí, ktorú na THE VISION BLEAK veľmi oceňujem. Nehrajú sa na zásadné umenie, no zo skladieb je zrejmé, že ich tvorcovia majú cit pre melódie a atmosféru. Iste, „The Wolves Go Hunt Their Prey“ nesadne hudobným elitistom alebo jazzovým fajnšmekrom a jeho opočúvateľnosť je vysoká. Ak si však chcete vypočuť nenáročný „horor metal“, ktorý si so skvelým zvukom vypálite na svojej zostave poriadne nahlas, sú Nemci výbornou voľbou. Do tretice je tak všetko dobré a dokonca lepšie ako „Carpathia“ – a ďaleko lepšie než ostatné pokusy o horor takých CRADLE OF FILTH.
„The Wolves Go Hunt Their Prey“ nesadne hudobným elitistom alebo jazzovým fajnšmekrom a jeho opočúvateľnosť je vysoká. Ak si však chcete vypočuť nenáročný „horor metal“, ktorý si so skvelým zvukom vypálite na svojej zostave poriadne nahlas, sú Nemci výbornou voľbou.
8 / 10
Ulf Theodor Schwadorf
- gitary, basgitara, klávesy
Allen B. Konstanz
- vokály, bicie, klávesy
1. Amala & Kamala (Instrumental)
2. She Wolf
3. The Demon Of The Mire
4. Part I: Introduction
5. Part II: The Shining Trapezohedron
6. Part III: The Vault Of Nephren-Ka
7. The Eldrich Beguilement
8. Evil Is Of Old Date
9. By Our Brotherhood With Seth
Set Sail To Mystery (2010)
The Wolves Go Hunt Their Prey (2007)
Carpathia - A Dramatic Poem (2005)
The Deathship Has An New Captain (2004)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Prophecy Prod./Napalm Records
Stopáž: 43:19
mrdka s paradnim zvukem
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.